Přejít k obsahu


Dhikr v pojetí naqšbandíje haqqáníje: Kontext a struktura rituálu

Citace: [] KŘÍŽEK, D. Dhikr v pojetí naqšbandíje haqqáníje: Kontext a struktura rituálu. Religio (Revue pro religionistiku), 2011, roč. 19, č. 2, s. 201-222. ISSN: 1210-3640
Druh: ČLÁNEK
Jazyk publikace: cze
Anglický název: Dhikr according to Naqshbandiyya Haqqaniyya: the Context and Structure of the Ritual
Rok vydání: 2011
Název zdroje: Česká společnost pro religionistiku
Autoři: Mgr. Daniel Křížek Ph.D.
Abstrakt CZ: Islámská mystika či súfismus je velmi mnohotvarým duchovním fenoménem. Desítky řádů a jejich odnoží existují v jeho nesnadno definovatelném rámci. Navzdory společnému rámci a tendencím se taríqy často liší v teologických interpretacích, filozofických a jiných konceptech, v přístupech k institucionálním aspektům a mezi jiným také v náboženské praxi, v teoretických i praktických aspektech souvisejících rituálů a podobně. Taková diverzita vede k potřebě popsat a analyzovat různé manifestace súfismu v konkrétních specifických kontextech. Tento článek reprezentuje právě takový příspěvek. Zabývá se dhikrem, druhem modlitby či kontemplace, podle teorie a praxe současné taríqy naqšbandíja haqqáníja. Článek sestává ze tří hlavních částí. První nabízí stručné uvedení do problematiky dhikru jako tradičního súfijského rituálu, vysvětluje základní charakteristiky, některé typologie a podobně. Druhá se zabývá dhikrem v obecném kontextu naqšbandíjské tradice a následně v kontextu jedné z jejích větví, haqqáníje. Zde jsou představeny hlavní rysy, principy a významy individuálního i kongregačního dhikru. Nakonec je podrobně popsán ve třetí části haqqáníjský kongregační dhikr, s částmi vlastními jeho tiché i hlasité verzi.
Abstrakt EN: The Islamic mysticism or Sufism is very diverse spiritual phenomenon. Tens of orders (tariqas) and their branches exist in its not easily definable framework. Despite of certain common bases and tendencies, tariqas often differ significantly in interpretations of theological, philosophical and other concepts, in approaches to the institutional aspects, and among other things in religious practice, in theoretical and practical aspects of related rituals and so on. Such diversity encourages one to try to describe and analyze various manifestations of Sufism in appropriate specific contexts. This article represents just such contribution. It deals with dhikr, kind of prayer or meditation, according to the theory and practice of present living, and also in the West successful tariqa Naqshbandiyya Haqqaniyya. The article consists of three main parts. The first offers a brief introduction to dhikr as traditional Sufi ritual, essential characteristics and some typologies are presented here. The second deals with a dhikr in the general context of Naqshbandi tradition and in particular context of one of contemporary Naqshbandi branches, Haqqaniyya. Here the main features, principles and meanings of Haqqani individual and congregational dhikr are presented. Finally the specific structure of Haqqani congregational dhikr is described in detail with various elements of its silent and vocal parts.
Klíčová slova

Zpět

Patička