Přejít k obsahu


Similia similibus curantur

Citace: SCHUSTER, R. Similia similibus curantur. Slovensko, Trenčianské Teplice, 2013.
Druh: PŘEDNÁŠKA, POSTER
Jazyk publikace: cze
Anglický název: Similia similibus curantur
Rok vydání: 2013
Autoři: Mgr. Radek Schuster Ph.D.
Abstrakt CZ: Autoreference je považována za společný rys paradoxů, jež jsou variacemi na antický paradox lháře nebo byly objeveny recepcí Cantorova díla. Autoreference (resp. diagonalizace) sehrála klíčovou roli při formulaci důkazů odhalujících (negativně) povahu vztahu jazyka a poznání: neúplnost aritmetiky (Gödel), nedefinovatelnost pravdy (Tarski), nerozhodnutelnost kalkulu (Turing). Sebe-odkazování je tak většinou (výjimku tvoří ?Podivné smyčky? typu Hofstadtera) vnímáno jako neblahý jev, který je třeba eliminovat, např. hierarchizací logických typů (Russell) či metajazyků (Tarski). Cílem příspěvku je rehabilitovat autoreferenci jakožto podstatu jazyka v nejširším slova smyslu. Neboť právě pomocí schopnosti jazyka vztahovat se k sobě samému je možné jeho paradoxní sebe-popírání zažehnat, aniž by došlo k jeho oslabení. Hájit tuto tezi obnáší mj. vypořádat se s Yablovým paradoxem, jenž údajně vyvstává prost autoreference, a s jazykovým idealismem, který je naopak autoreferencí roztáčen jako všepohlcující vír.
Abstrakt EN: Self-reference is considered as a common feature of paradoxes which are variations on the ancient Liar paradox or which have been discovered by a reception of Cantor?s work. Self-reference, or more precisely diagonalisation, played a crucial role within a formulation of the proofs that have been revealing (negatively) the nature of a relationship between knowledge and language: incompleteness of arithmetic (Gödel), indefinability of truth (Tarski), undecidability of calculus (Turing). Thus self-reference is usually regarded as an adverse phenomenon (with few exceptions such as Hofstadter and his conception of a strange loop) which should be eliminated, e.g. by a hierarchy of logical types (Russell) or by a hierarchy of meta-languages (Tarski). Contrary to this view, the aim of this talk is to rehabilitate self-reference as an essence of language in the widest sense. For this very ability of language to refer to itself enables to ward off its paradoxical self-denying without weakening of it. Defending this thesis involves to cope with, on one hand, Yablo?s paradox which arises allegedly without circularity and, on the other hand, with the language idealism which is spun by self-reference as the all-absorbing whirl.
Klíčová slova

Zpět

Patička