Přejít k obsahu


Filosofie jazyka jako autoreferenční terapie paradoxu

Citace:
SCHUSTER, R. Filosofie jazyka jako autoreferenční terapie paradoxu. Organon F, 2014, roč. XXI, č. supplementary issue, s. 155-167. ISSN: 1335-0668
Druh: ČLÁNEK
Jazyk publikace: cze
Anglický název: Philosophy of Language as a Therapy for Paradox
Rok vydání: 2014
Autoři: Mgr. Radek Schuster Ph.D.
Abstrakt CZ: Autoreference je jakožto společný rys paradoxů obvykle považována za neblahý princip, který je třeba z jazyka odstranit. Cílem této studie je naopak autoreferenci hájit a předvést ji jako fundament jazyka. V první části jsou prezentovány autoreferenční kontradikce (lháře, Burali-Fortiho, Russellova, Richardova atd.) a je zpochybněno jejich dělení na logické a epistemologické, které zavedl Ramsey. Druhá část je věnována Waismannově terapeutickému pojetí filosofie, jež se orientuje na vyjasňování gramatiky jazyka a zároveň zdůrazňuje svobodu a schopnost "vidět" novým způsobem jako podstatu filosofování. Waismannova koncepce je interpretována jako příklad "sémantického vzestupu", který umožňuje chápat nejen autoreferenční paradoxy, nýbrž filosofická insolubilia obecně jako problémy jazyka. V závěrečné části je zkoumáno řešení paradoxů jako problémů jazyka pomocí jazyka samotného a jsou hájeny dvě hlavní teze: 1) autoreference je (homeopatickým) klíčem k řešení paradoxů, 2) autoreferenci je třeba chápat jako podstatu jazyka v nejširším slova smyslu.
Abstrakt EN: Self-reference as a common characteristic of paradoxes is usually regarded as a trouble-inducing principle which should be eliminated. Contrary to such view this paper aims to vindicate self-reference and declare its fundamental importance for our language. In the first part, self-referential contradictions (Liar, Burali-Forti, Russell, Richard etc.) are presented and their division to logical ones and epistemological ones introduced by Ramsey is contested. In the second part, Waismann's therapeutic conception of philosophy, focused on clarifying grammar of language and at the same time emphasizing freedom and vision as the essence of philosophy, is expounded as an example of the semantic ascent that enables to treat not just self-referential paradoxes but philosophical problems in general as problems of language. In the final part, the solving paradoxes as matter of language in language itself is investigated and two main theses are put forward: 1) Self-reference is the key to solution of paradoxes; 2) Self-reference is to be considered as the essence of language in the widest sense.
Klíčová slova

Zpět

Patička