Přejít k obsahu


Nichts, Als die wilde Ausgeburt, Der erhitzten Phantasie?

Citace:
PFEIFEROVÁ, D. Nichts, Als die wilde Ausgeburt, Der erhitzten Phantasie?. In Sinn, Unsinn, Wahnsinn. Wien: Praesens, 2017. s. 11-30. ISBN: 978-3-7069-0948-8
Druh: STAŤ VE SBORNÍKU
Jazyk publikace: ger
Anglický název: Nichts, Als die wilde Ausgeburt, Der erhitzten Phantasie? Franz Grillparzer´s Drama Die Ahnfrau
Rok vydání: 2017
Místo konání: Wien
Název zdroje: Praesens
Autoři: Doc. PaedDr. Dana Pfeiferová Ph.D.
Abstrakt CZ: R. 1816 uvádí pozdější klasik rakouské literatury rytírnu, ve které zpracovává starou (jiho)českou pověst O Bílé paní. Při literárním ztvárnění látky sahá sečtělý autor po Sofoklově Králi Oidipovi (motiv otcovraždy), Shakespearově Romeu a Julii (setkání milenců v rodinné hrobce, motiv podání jedu v závěru dramatu) a Hamletovi (motiv šílenství, postava rodinného přízraku) i Schillerových Loupežnících (,ztracený syn“ je loupežnickým náčelníkem). V této takřka postmoderní směsici platí „každý pes jiná ves“, dnes tato tragédie působí navzdory všem velikým literárním vzorům jako fraška. Přitom byla její recepce zpočátku zajímavá, po premiéře byl Franz Grillparzer nařčen z hereze. Zda právem – divadelní hra působí místy spíše katolicky –, zkoumá tato studie. Navíc se v Ahnfrau objevují tendence, které známe až z (Vídeňské) Moderny – inverze ztvárnění ženy jako světice či děvky, oidipovský komplex protagonistů. Postava dvojníka je naopak aktuální již v dobové německy psané literatuře, E.T.A. Hoffmann píše Ďáblův elixír paralelně ke Grillparzerově prvotině. Tím máme r. 1816, rok po Vídeňském kongresu, co do činění s černou romantikou. Hledání dalších literárních souvislostí vede k hlavnímu představiteli české literární romantiky, ke Karlu Hynku Máchovi a jeho epochálnímu dílu Máj.
Abstrakt EN: In 1816 had its premiere a gothic drama of Franz Grillparzer Die Ahnfrau. The Austrian author used here an old (south)bohemian legend about The white Lady. Grillparzer found his ispiration also in Sophokles’s Oedipus Rex (patricide as topic), Shakespeare‘s Romeo and Julia (meeting of the lovers in a crypt, poison as motife) and Hamlet (motives of madness and of family curse) and also in Schiller’s Räuber (the ,lost son‘ as a leader of a gang of robbers). To many motives have today comical rather than critical effects. More interesting are the tendencies, they aren’t known before Jung Vienna – for example the inversion of the fallen woman, the Oedipus complex. On the contrary the figure of a doppelgaenger is typical for the Germany literature of that time, E.T.A. Hoffmann wrote his famous novel Elixiere des Teufels collaterally to Grillparzer’s drama. So we have in 1816, one year after the Congress of Vienna, with black Romanticism to do. The others similarities guide to the main text of the Czech Romanticism: to Karel Hynek Mácha’s lyrical poem May.
Klíčová slova

Zpět

Patička